My History - part 2

Slíbil jsem, že sem dám pokračování včerejšího My history. Tak se snad zase rozepíšu. Ptal jsem se kamarádů, jestli mám jít do deatilů, nebo to nechat zatím jen v tom širokém spektru. No nakonec jsem dospěl k závěru že lepší teď bude to nechat jen v tom širokém spektru.

Takže abych navázal na včerejšek. Psal jsem, že vám napíšu, jak jsem poznal svého nejlepšího kamaráda Kubu alias Sabakua. Dostal jsem se na Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových. Přišel do třídy a seděl v první lavici prostřed. Kuba seděl hned za mnou, ale to jsme se neznali. Asi týden se se mnou nikdo nebavil, až pak se začalo za mnou mluvit o hrách na pc a mobile. Přidal jsem se do debaty a kecal s Kubou furt. Pak si přesedl ke mně do lavice a seděli vedle sebe. Paráda. Nic lepšího, než si najít nejlepšího kámoše a být s ním ve škole. Kecali jsme spolu, hráli Summer Games na mobile, smáli se. On mi pomáhal s matikou někdy a já naoplátku mu dával zápisy z Dějepisu a jiných předmětů. Pak k nám další rok přišel do třídy nový kluk. Marek se jmenoval a hned se nám s Kubou líbil. Bavili jsme se ve 3 ne ve 2. Pak se k nám přidala ještě jedná fajn holčina jménem Terka. Byli jsme 4ka pořád se bavili a smáli se. Jenže pak to přišlo. Po tercii odešel Kuba. To jsem rozdýchával hooodně dlouho. No ale co přišlo pak? V pololetí kvarty odešel Marek a Terka hned po kvartě. A zase jsem zůstal sám. Se třidou jsem se moc nebavil, protože to byla v té době parta blbců. Ale zvykl jsem si po nějakém čase. Kuba mě navštěvoval, Marka jsem výdával na biatlonových závodech a Terku sem tam na tréninku atletů. Ale jinak jsem byl ve škole vlastně sám proti třídě. Málo kdo se mě zastal. Asi jedinný člověk byla Lucka. Ta nakonec taky odešla. Život naděluje blbé rány.

No když se vrátím ke sportu. Jakmile jsem skončil s hokejem, tak jsem začal s biatlonem. Kdo neví, co to je, tak je to sport na běžkách se zbraní. Dělá to například Ondra Moravec nebo Gabka Soukalová. Možná je budete znát z televize. Tam jsem si našel nový koníček - střelbu. Našel jsem plno nových kamarádů a zároveň svou úplně první holku - Klára se jmenovala. Nejlepší bylo závodit s ní kdo sestřelí rychleji všech 5 terčů. To jsme se hádali ještě po tréninku :D. Ale byla to sranda. Přicházeli závody ve kterých jsem uspěl a v některých ne. Postupně jsem se propadal, ale startovním polem, jelikož jsem úplně přestal trénovat. Potom co přišla krize, si mě mamka vzala do parády a já zase začal makat, abych se vyrovnal nejlepším. To už jsem začal i seonu na kolečkových bruslích. Ale i tak priorita byl biatlon. Oblastní závody se mi díky rychlé a přesné střelbě podařilo vyhrávat. Na českém poháru ale to bylo jinačí. Tam jsem většinou z nervů dost kazil střelbu. Přišel dorost A ale. Tam jsem se dostal díky bodům na MČR. Staré město pod Landštějnem. Nádherné místo. Poprvé jsem neměl nervy a měl jsem formu v tu dobu. Rychlostní závod jsem zvládl ve svěm nejlepším výsledku a to 5 místo. Chybělo mi, nevím asi 30s na 3 místo. Druhý závod jsem pohnojil a doběhl předposlední díky střelbě 5,4 - 9 trestných okruhů. Stalo se. Ještě když jsem byl ale mladší o rok tak byla tzv. střelecká liga Moravskoslezského kraje a stím spojeno i mistrovství Moravskoslezského kraje. Stal jsem se přeborníkem kraje, nebo i mistr kraje s nejlepším nástřelem ze všech a to 292 bodů z 300. Jo to tenkrát bylo :D.

No pak tady padl komentář od Kuby, jak jsem se dostal k rychlobruslení. No to bylo celkem složité. Jak už jsem psal, ta jsem začal jezdit inlinové závody a pomalu se díky tréninku posouval dopředu. začal jsem jezdit do top 50 pak do top 30 a nakonec do top 20 nejlepších na 10km. Taťka mi navrhnul:" Nechceš zkusit dlouhé nože." já jen s nadšením dodal že jo. No tak plynuly týdny a měsíce než přišel taťka před závodama v Praze (21 jsem dojel na 10km), že mě otestují v Benátkách nad Jizerou u repre kouče Shortracku Paříka. Stál jsem na tom poprvé a zkoušel jsem jezdit. Nebylo to nejhorší a ke konci tréninku jsem dokonce i začal přešlapovat. Trenér se pak ptal jestli u nich nechci zůstat. Odpověděl jsem že ne a rád bych zkusil dlouhý ovál. Ten nás odkázal na momentálně mého kouče, kterého si nesmírně vážím Petra Nováka. Zase uplynul asi měsíc a my s taťkou jsme se připravovali na odjezd do Plzně na další inline závody a zároveň MČR. řekl mi před odjezdem že má pro mě překvapení. A opravdu jsem byl překvapen, když jsme jeli do Velkého Oseku k Petrovi a k Martině domů. Martina na první pohled byla super a Petr mi přišel taky chlap na správném místě. Ukazoval mi, co mám dělat a povídal jak to vlastně chodí. Nakonec řekl, že se nám ozve až někam pojedeme. No dojeli jsme do Plzně kde jsem zaznamenal nejlepší výsledek a to 14 místo na 10km. Uplynul další měsíc a poslední závody sezóny v Opavě. V té době už jsem věděl, že budu odjíždět s Nowisem pryč. Před startem mi taťka zdůrazňoval, že za každou cenu nemám spadnout a něco si udělat. Nakonec jsem nepsadnul, ale dojel 4! A to jsem si prvně myslel, že jsem 2. Jenže zjištění, když nám odjeli ze skupinky 2 kluci a dojeli na 1 a 2 místě mě sklíčila. Ale i tak jsem byl nadšený. Poté jsem vlastně odjel s Nowisem do Itálie a následně do Německa. Tam jsem terpve zjistil, co je to náročný trénink. Kluci si ze mě sice dělali srandu, ale jen v určitých mezích. Nakonec se z nás stali kamarádi. Měl jsem to sice zavařené u Petra tím co jsem dělal za kraviny, ale to mu pak bylo jedno. Nakonec jsem ho výsledkama přesvědčil, že na to možná mám (to nevím ale do teď), abych se dostal dál. Všechno nakonec dopadlo i dobře. Našel jsem svou druhou rodinu, kterou bych za nic nevyměnil, ikdyž mě někdy pomlouvají a dělají si ze mě srandu. Pořád se smějem a jsme asi opravdu kamarádi. Je to super.

No to je asi konec mého širšího vyprávění o sobě :). doufám že se vám to líbilo. Kdybyste měli cokoli ptejte se. A klidně pište i o čem bych měl psát :). Takže se mějte krásně a smýšlejte o životě tak, aby jste si na konci cesty řekli, že jsem nežil nadarmo :)