My history - part 1

Ano. Budu vám dneska milí čtenáři povídat svůj příběh. Příběh plný radosti, smutku a spoustu dalších věcí.

Začnu asi svým datem narození a to 27.5.1995. Je to zvláštní datum. Pro mě je magická hlavně ta číslice 27, která mi vždy přinášela štěstí. Je to vlastně i den narození Martiny (všichni snad víme o koho jde). Je to zvláštní když o tom tak přemýšlím.

No pokračoval bych dále. Školka byla asi stejná jako pro každého. Plno kamarádu, her a všelijakých dalších radostných i smutných věcí. Například když jste si hráli s kamarády na písku nebo v herně, a smutné když jste se pohádali a nemohli tomu svému kamarádovi na 5 min nic říct. Myslím že to zná každý.

Do školy jsem nastupoval už jako hokejsta. Začínal jsem ve 4 letech jako dost kluků a někdy i holek. Našel jsem si pár kamarádů. Dokonce jeden z nich chodil na stejnou školu, ale do jiné třídy. Ale stejnak jsme se scházeli o přestávkách a bavili se co je nového ve světě hokeje. Žil jsem tím sportem už jako malý kluk a obětoval jsem tomu všechno. Sám jsem trénoval, posiloval až rodiče žasli, co se dělo. No jakmile jsem začal s hokejem tak se přihodila krásná věc a to že se mi narodil bráška Víťa - 19.2.1999. Chtěl jsem být fajn brácha a jsem rád že toho kluka mám při sobě i teď ikdyž se chová jako puberťák. No ale zpět k hokeji a škole. Byl jsem malý špunt (a vlastně pořád jsem), ale bylo mi to fuk, protože jsem všechny válcoval svou nebojácností, odhodláním a rychlostí. Ale ač jsem se snažil jakkoli, pořád ve mě viděli trenéři kluka, který nemá budoucnost, ikdyž to ostatní např. rodiče viděli jinak. Tím jsem si procházel dost dlouho, dokud nepřišel turnaj v Berlíně. Tam se dala naše 4ka dohromady a konečně pochopili trenéři co jsem zač. Turnaj jsme vyhráli a naše 4ka zářila ve všech směrech. Byli jsme nakonec nejlepší 4ka celého turnaje (podle počtu vstřelených branek). Pak jsem hrál dál dokud nepřišla 6. třída a rozhodování trenéra. Vyhodili mě když to tak řeknu. Rozhodovalo se mezi dalšíma klukama, ale černého petra jsem si vytáhl já.

Přešel jsem tedy do klubu Sareza Ostrava a hrál za ně 2 roky. Tam jsem prožil asi svá nejlepší léta. Hrál jsem sice pořád 3 lajnu, ale pak mi to bylo fuk, když mě našel sedět trenér smutného na lavičce v šatně. Povídá mi "Proč jsi smutný z toho, že hraješ až 3 lajnu?" moje odpověď "Protože si tam nemám s kým přihrát a ti kluci jsou horší něz já." kouč mi ale odpověděl. "My všechno vím Vláďo, ale potřebujeme někoho jako ty, který bude  hrát tu 3 lajnu zodpovědně a bude se snažit. Já znám tvé kvality. A uvidíš že přijde čas a ty dostaneš možnost se vyznamenat." S novým odhodlaním jsem chodil na led a čekal až přijde ta správná chvíle. A ona opravdu přišla! Hráli jsme proti Frýdku-Místku a prohrávali po 2 třetině 2:0. Co se nestalo. Trénér mě posunul do 1 lajny mezi dva nejlepší útočníky. A hned první střídání jsem přihrál na gól! Druhý gól přišel taky po mé přihrávce a 3 gól jsem dal sám! Neskutečný zápas. Jenže dva zápasy na to jsme vedly 4:3 a já šel na oslabení, dostal jsem puk na červenou a měl volnou branku. Jenže kluk mi sebral puk a z následného protiútoku jsme dostali gól na 4:4. Smutná to chvíle. Přicházeli další akce a taky první i úspěchy. byl jsem vyhlášen na turnaji na Slovensku nejlepším hráčem utkání. O rok pozdějí taky jenže na turnaji v Kadani. No nakonec jsem přešel zpět do Vítkovic a rok na to skončil.

Ptáte se proč jsem skončil? Správná otázka. Už od 4 třídy to nebylo ono mezi mnou a celou bandou hokejstu. Pořád jsem byl obětí šikany, ale né fyzické, nýbrž psychické. A tak to šlo až do doby než jsem skončil. A to jen díky té šikaně. Bohužel z části to byla i má chyba. Pořád jsem brečel a snažil se vyčnívat z davu aby si mě všimli lidi. Nebyla to správná volba. Co už. Minulost nezměním.

No nic zbytek kdyžtak zítra. Tam napíšu i o škole a o tom jak jsem vlastně poznal Sabakuua. Mějte se pěkně.

Uz jen kousek

Muj nejmenovany kamarad mi rekl, abych uz napsal neco noveho. Neco ne ohledne meho zapoleni na lede a trenincich. Bohuzel ted jeste ne. Mam tady dalsi zlepseni a uprimne me to tesi. 500m za 39.65 - poprve 100m pod 10,8 a kolo za 28,92 coz me velmi potesilo. Byl jsem pozitivne nalazen pred, asi bych ji mel zacit mit rad tu trat, 1500m. Start byl uspesny a rozbeh za 25,9!!! Jedine ale co jsem slysel tak kricel kouc, jedeme pod 2:00!! Pak prisel prvni mezicas 29,8!!! Takhle jsem jeste nejel. Jenze pak zacli tuhnout nohy. Dalsi kolo za 31.4. Jeste porad byla nadeje pod 2. Jenze mi vytuhly nohy tak ze jsem posledni kolo jel za 33,5 asi a vysledny cas z toho byl 2:00,65 a ti co vi, nebo si precetli muj posledni zavod, tak vi ze jsem i tak jel osobak. No takze pouceni pro priste??? Rozjed stejne ale neplacat se druhe a treti kolo. Zitra me ceka, nebo vlastne pro ty co to budou cist dneska, me ceka asi znova 500 a 3000m. Takze se mejte krasne a skladejte basne :). Zdarec a hore palec.

Konečně.....

Ano je to konečně doma. PB - personal best na 2 tratě. Potěšilo mě to hned jak jsem to viděl na té výsledkové tabuli. Na 500m - 39,91 = poprvé pod 40s a 1500m??? 2:00,88 - o 3s zlepšení. Mí čtenáři já měl takovou radost a zároveň jsem byl tak unavený, že jsem včera padl za vlast a nebyl schopný nic udělat. Na stehnech jsem mohl smažit vajíčka. Ale byl jsem šťastný. Vyčerpaný, ale šťastný. Tak ještě stáhnout 3s na těch 1500m a možná hurá na MS. Majte sa. Jdu užívat tohohle výsledku :)

Jedeme, bruslíme....

Ano, ano. Zítra závody zase. Tentokrát necítím žádnou nervozitu, ani nic jiného. Spíš se možná i těším. Ale kdo ví. Čekám možná i moc toho.Ale jdeme do toho s čistou hlavou a podporou mých kamarádů, kteří mi věří. Já si toho nesmírně vážím. Takovou podporu nemám pokaždé. Ani nevím kdo mi na dálku fandí. Jsem rád za každou pomocnou ruku a povzbuzení abych zajel co nejlépe. A moji milí čtenáři, budu se snažit o to zajet co nejlépe a podat vám zprávu o svém úspěchu nebo nezdaru. A jen pevně věřím, že to bude úspěch. Takže zatím zdarec a hore palec :)

Že by????

Tak se zase ozývám po odmlce ze závodů. Je středa tudíž dobrý čas napsat zas něco nového. Tři dny se snažím. Možná že jsem konečně pochopil jak na to. Že bych se do toho na ledě konečně srovnal??? Že by se začalo dařit??? Těžko říct. To se uvidí až podle výsledků v pátek. Ale mám dohodu s holkama že pokud pojedu stejně 1 kolo na 1500m dostanu facec mazec. Takže se musím snažit abych do dal. Nespadnout dobře odjet závo a mohl bych mít vyhráno. Uvidíme co bude. Až se postavím na start musím mít hlavu čistou jako voda v říčce. A to taky udělám :). Ozvu se zase brzo (doufám). Zatím zdarec a hore palec :)

Spokojen napul...

Tenhle pocit momentalne mam. Prvni zavody mam za sebou. Ano a jsem se sebou spokojen jen napul. Proc ptate se??? Nevim. Na tenhle duvod zatim asi neznam odpoved. Ano na 3km jsem si zajel osobak o 8s, ale co s toho. Pri treninku clovek zajizdi casy na urovni limitu na MS junioru. Pak prijde zavod a clovek jede o 5s pomaleji (mysleno 1500m). Cim to je??? Sam nevim. Jsem zklamany z tohohle asi nejvic. Clovek dre jak magor celou letni pripravu, obetuje i skolu, jen aby mohl trenovat a pak to dokonale zkazi pri prvni prilezitosti. Ach jo co ja jsem to za nemehlo.... No nic nebudu vas tu deptat svymi recmi. Majte sa pekne

Zacatek nekonecna....

Ano presne to myslim. Znate ten pocit, kdyz se snazite a porad to nejde se zbavit jednoho blbeho pocitu??? Stres, nervozita, panika. Vsechny takovehle priznaky clovek na sobe pocituje pred ostrym startem do sezony. Jako ja napriklad dneska. Uvedomuju si ze zitra budu stat na startu trati, ktere budou proverkou po 3 dnech na bruslich. Ano je to tak. Jsem nervozni (jako vzdy) a myslim na jedine: at uz to mam sakra za sebou!!! Nevim proc, sle dokazu tezit asi jen ze sve sily svalu a ne mysli. Kdybych tak jednou dokazal ciste myslet a zapojit silu presne jak potrebuju.... To by bylo pozdvizeni. Jenze jak??? Zase beztak to vi jen ten nahore. Zase. Ostatne jako vzdy. Ale jak uz psala kamaradka na jiny blog: uceni z nebe nespadl :). Tak by se (aspon jednou snad) mohlo zadarit. Tak drzte palce lidicky. Ozvu se v nedeli (pokud nebudu unaveny jako kote). Tak zatim zdarec a hore palec :)

Dlouha doba....

Je to tak. Nechal jsem vas nejakou dobu celat ctenari. Kdyz se ale ohlednu na dny za mnou, tak jsem mel asi opravdu zase stesti. A beztak mi ho nosi jedna uzasna holcina. Nevim, je to dost zvlastni. Clovek ani nevi, jak prijde k necemu takovemu. Je to snad cil toho nahore, aby si s nama hral??? Hraje si s nasi hlavou, s nasim osudem snad??? Tezko rict. To vi jen on. Ja ale vim jedno: pokud mi pomuze ke vsemu co chci, tak mu nebudu moct to vratit ani v tom nebi, protoze uz ted asi pro me dela hodne. Pokud me dotahne az k tem vysnenym cilum, co jsem si vzal do hlavy, tak budu happy jak sady na grepy!!! A kdyz se k tomu pridaji mi super duper THE BEST kamaradi, tak uz mi nic v zivote chybet nebude. Jsem rad ze jsem se mohl zase vyzpovidat trochu. Snad moje "trapeni" pochopite mi ctenari.

Takze zatim zdarec a hore palec!!!